příběh 4)..................Marcy............
....Marcy......
Ve stáji bylo hotové pozdvižení ,když jsem se narodil.Každý mne chtěl vidět,každý mne chtěl hladit a každý si přál aby právě on mne mohl obsednou až bude ten pravý čas.Rostl jsem jako z vody a každému jsem se líbil...každý mne MILOVAL.Jednoho dne do sstáje přišla 12.ti letá dívka ,říkali jí Veronika a tu jsem si i já zamiloval.Každý den se za mnou chodila dívat a já jí vždy poznal.Očichal jí ruku a něžně jí olízal dlaň ve které mi vždy něco přinesla.Uplynuly dva roky.Naše láska s Verčou sílila a sílila jí už bylo 14 a mne už byly 3 roky.Rostl ze mne statný hřebec.Už od narození mi říkali ......Mercy......Veča na mě volala Merísku a to jsem měl rád.Ve 4 letech jsem poprvé nesl sedlo.Dali mi sedlo měkké.Uzdu..tu uzdu s nejjemějším udidlem a pak......První povely jsem slíchával od Veroniky.Naučil jsem se je vnímat.Rád jsem jí v sedle nosíval.Niky nezapomenu na naše první ,společně překonané kavalety , na náš první velký skok, na náš cval.......Když mi byla 6 let začal jsem závodit..Začínalo to maými místími závody s mojí milovanou Verčou a potom už dál a dál,pokračovat jsem na vyšší a vyšší soutěže a pořád jsem byl samá medaile.Snad nikdy se nestalo ,že bych domů jel s prázdnou.Jednoho dne ,ráno pře závodem o velký pohár jsem vstal velmi brzo.Bál jsem se ........už od rána ve zduchu viselo něco divného...........Né nechtěl jsem vylézt z boxu, vzpíral jsem se na zadních a do přívěsu by mě nedostali ani párem volů.........Jenže přišla Verča a moc se na ten závod těšila....nechtěl jsem jí kazit radost a tak jsme vyjeli....Na místě mne vyvedli ,nasedlali a nauzdili.Na startu mne ,ale popadla touha běžet a vyhrát.Když zazněl výstřel ,vyrazil jsem kupředu tempem ,které každému přihlížejcímu vyrazilo dech.Verča se mne snažila spomalit ,ale nešlo to .........Bylo to poprvé co jsem neposlechl její příkaz.Řítili jsme se kupředu jako dva ohninvé šípy.První překážka a .............Měl jsem mžitky před očima ,jakoby dým.....slzy ..........Padal jsem.Verča ležela opodál a to už jsem slyšel dusot kopyt a cítil vítr od jejich nohou co právě letěla přes překážku a pak nic ............................................V očích skoro zavřených jsem viděl Verču jak ke mne běží a padá na kolena ....ke mě ,aby mne objala.......,než ,ale dopadla já ty oči zavřel............Slyšel jen hlasy, pláč a výkřiky . a pak nic........Ticho.........
Komentáře
Přehled komentářů
To je fakt nádhera, ale takový konec jsem nečekala, ale máš to moc hezky napsaný. Já taky moc ráda píšu, hlavně o koních. Pokud budeš mít čas, tak se zase zaastav na mém blogu, Naděje pokračuje a teď píšu další příběh - Koňská Láska, tak se na tebe budu těšit... Terka
Klásný příběh
(Terysek06, 28. 8. 2009 8:34)